close

  • Být věrným mé Vlasti, Polské republice
  • AKTUALITY

  • 19. června 2017

    Stenogram z vystoupení premiérky Beaty Szydło

    Vážení přítomní, Vaše Excelence biskupe, pane místopředsedo vlády, pane vojvodo, pane starosto, vážení poslanci, představitelé samosprávy.

     

    Tábor Auschwitz-Birkenau je místo zbrocené krví více než milionu nevinných lidí. Lidí, po kterých zůstala prázdnota v srdcích jejich milujících rodin a blízkých. Nezůstalo však po nich prázdno v historii. Nezůstalo po nich prázdno v našich srdcích. Pamatujeme si je a památka na ně zůstane navždy.

     

    Dnes si připomínáme Národní den památky obětí německých nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů, kdy vzpomínáme na jejich individuální osudy a tragickou část dějin naší vlasti.

     

    Před sedmdesáti lety přijel z Tarnowa do tábora Auschwitz první masový transport vězňů v přeplněných vagónech. Byli mezi nimi mimo jiné účastníci zářijové kampaně a členové hnutí odporu, političtí a společenští činitelé, osoby zadržené při pokusu o překročení hranice, aby vstoupili do řad Polské armády ve Francii, lidé různých vyznání včetně Židů. Jen málo z nich přežilo.

     

    Ti všichni nikdy neměli stanout tváří v tvář nesmírnému utrpení, jaké zažili v této německé nacistické továrně na smrt. Stali se svědky metodicky plánované  genocidy a úpadku lidskosti. Otřesné a hanebné průmyslové vraždění v koncentračních táborech zanechalo navždy jizvy na osudu světa. Tyto zločiny nenávisti nejsou a nikdy nebudou ospravedlněny. Pro to je tak důležité sdělování a předávání pravdy o oněch tragických událostech. 

     

    Světové dějiny dříve takové případy neznaly. Povinností všech dnes žijících lidí je, aby se nikdy nic podobného v budoucnosti nedělo.

     

    Dnes truchlíme nad obětmi a rovněž vzpomínáme na odvahu těch, kteří oddaně a s rizikem nasazení života vlastního i svých rodin přinášeli pomoc. Je třeba připomenout, že během 2. světové války byl v Polsku za pomoc Židům trest smrti a podle principu hromadné odpovědnosti, který němečtí okupanti přijali, padali za oběť celé rodiny a někdy i celá místní společenství. S vděčností vzpomínáme na obětavost a hrdinství Poláků, jejichž obětavost tehdy navracela víru v lidskost. Vzpomínají na to i ve světě. Svědčí o tom skutečnost, že Poláci tvoří největší počet lidí, kteří obdrželi ocenění „Spravedlivý mezi národy světa“. Tím, že uchováváme a šíříme pravdu o minulosti skládáme hold hrdinům z doby genocidy.

     

    Pamatujeme, že během 2. světové války byli Poláci obětmi oné tragické smrště. Pamatujeme, že během 2. světové války ztratilo Polsko 6 milionů svých obyvatel. Pamatujeme i to, že se Polsko, které miluje svobodu, vždy stavělo na odpor totalitním zřízením a nikdy s nimi nespolupracovalo. V tomto nerovném boji se Poláci stavěli proti okupantům různými způsoby, mj. ozbrojenými v partyzánských oddílech, kdy organizovali sabotáže, bojovali za svobodu vaši i naši na všech frontách Evropy. Vzdorovali nacistům a zachraňovali vězně. Ti, jimž se podařilo utéct z tábora Auschwitz, nacházeli útočiště na statcích v okolí. Nemůžeme pro to zapomenout ani na statečné obyvatele okolních městeček a vsí, kteří se s vězni tábora dělili o chléb a víru v lepší zítřek. Jsou to bezejmenní hrdinové, kteří se v rámci svých omezených možností aktivně stavěli na hrdinský odpor německým okupantům a jejich barbarství.

     

    Bok po boku zachraňovali životy jiných. Nehleděli na politické a ideologické přesvědčení ani vyznání. Nejdůležitější byl pro ně člověk a jeho osud. Na tato fakta je nutno poukazovat, neboť v oněch temných časech bylo mnoho lidí dobré vůle, které chceme dnes uctít. Učíme se od nich a nechť zůstanou v naší vděčné paměti.

     

    Muzeum Spravedlivých zpod Auschwitz, které zde vznikne, bude svědectvím o hrdinech, o dobrých a slušných lidech. Jsem velmi ráda, že se v něm nacházejí příběhy konkrétních osob, konkrétních rodin, bydlících a žijících zde, na této zemi, v naší zemi. My musíme světu připomínat to, kdo byl katem a kdo obětí, kdo byl hrdinou a kdo vrahem. Musíme vzpomínat a bránit pravdu.

     

    Již nežijící pan prezident Lech Kaczyński komentoval osudy 2.světové války slovy, že to co se stalo v Auschwitz, bylo zorganizováno tehdejším německým státem – III. říší a je nutné myslet na to, že ne vždy ten, kdo má sílu, má pravdu. Musíme činit závěry z toho, co se tehdy stalo. Nesmíme připustit to, aby lidé zaslepení zločinnými idejemi brali jiným lidem právo na život. Máme v paměti a nabádáme k předávání pravdy o oné otřesné době. Velkým úkolem politiků a také všech lidí je to, aby se tak strašlivé věci, které se odehrály v Auschwitz a dalších místech utrpení, nikdy více neopakovaly. Auschwitz je v dnešní neklidné době velkým poučením, abychom činili všechno pro ochránění bezpečnosti a života svých obyvatel.

     

    Vážení přítomní, jsem neobyčejně dojata a vděčná, že se na tomto místě můžeme setkat v tento významný den. Čtrnáctý červen je dnem, v němž si připomínáme první transport. Lidé, kteří obývají tuto zemi, zemi osvětimských osudů jejich rodin, i mé rodiny, stejně jako většiny z nás, kteří jsme zde přítomní, jsou spojeni s dějinami, spjatými právě s tímto místem. Auschwitz Birkenau je jedno velké dějinné poučení pro celý svět. Jsem ráda, že dnes můžeme učinit první krok, abychom zvěčnili památku těch, kteří zde žili, bydleli, pocházeli odtud. Velmi často se prostě báli, byli to obyčejní lidé, avšak dobře věděli, že existují takové chvíle a takové okamžiky, kdy musí člověk člověkovi pomoci. Byli to naši dědové, naši příbuzní, naši známí. I já pocházím odtud. Jsem proto vděčná především panu místopředsedovi vlády Piotrovi Glińskému, který je zde se mnou, za jeho rozhodnutí, abychom společně s osvětimským okresem, a zde je třeba poděkovat panu starostovi a zastupitelstvu okresu, zorganizovali toto muzeum, aby byla tato historie doplněna, aby bylo toto místo svědectvím velkého utrpení a neštěstí těch, kteří zde zahynuli, lidí, kteří se stali obětí nelidského barbarského režimu. Aby rovněž ten malý kousek historie lidí, kteří tu žili, kteří pomáhali, byli, žili, a byli spjatí ve svém každodenním životě právě s Auschwitz Birkenau, zde také existoval.

     

    Děkuji pěkně.

     

     

    Foto: P. Tracz / KPRM

     

    Print Print Share: