close

  • Být věrným mé Vlasti, Polské republice
  • AKTUALITY

  • 1. srpna 2015

    Uvádíme čtvrtý díl cyklu "Zaolzie Potrafi" (Poláci z Těšínska dokážou), jehož autorkou je Izabela Walaska. Cílem projektu podpořeného Polským velvyslanectvím a Polským institutem v Praze je ukázat mimořádné osobnosti Poláků z Těšínska. V čtvrtém díle prezentujeme Renatu Putzlacher-Buchtovou.

    Záolší (Zaolzí) je koutem země na jihu Slezska, který dnes patří České republice.Tento kraj díky třiceti tisícům Poláků, doposud neztratil svůj polský kolorit. Polskost je zde odjakživa vnímána jako synonymum pracovitosti, svědomitosti, oddanosti rodině, zemi, kořenům, a také udržování polských tradic. Polská menšina zde pěstuje svou národní identitu, je však také otevřená na vlivy ze strany českých sousedů, s kterými se každodenně stýká, pracuje a tráví volný čas. Tady vznikají česko-polská přátelství, vytvářejí se dvojjazyčné vztahy, zakládají se bikulturní rodiny.

     

    Právě tato dvoujazyčnost a multikulturnost Poláků z tohoto regionu determinovala fakt, že se kariéra mnoha z nich vyvíjí souběžně na dvou „tratích“, jak je tomu v případě Ewy Farné nebo Haliny Mlynkové. Tato dvě jména jsou jen vrcholkem hory, na kterou je třeba vstoupit, abyste mohli poznat krásu celého regionu a zaznamenat osobnosti, které odtamtud pocházejí. Zde je pouze pár z těch, kteří požívají všeobecné vážnosti, těch, kteří dosáhli úspěchů v tuzemsku nebo dokonce v mezinárodním měřítku...

     

       

      fot. Marian Siedlaczek

     

    renata putzlacher-buchtová

    Tuto překladatelku, básnířku a dramatičku charakterizuje nespoutaná energie ve všem, co dělá. Díky svému víceúrovňovému uměleckému působení, jež částečně ústí z různorodého profesního života, se stala významnou animátorkou kulturního života nejen na Záolší, ale prakticky v celé České republice. Povoláním je polonistka, ale navíc se na její bohaté profesní dráze našlo místo i pro psaní básní, povídek, textů písniček, jevištních adaptací, divadelních her a také pro publicistickou činnost.

     

    Slovo dualismus by se mohlo stát pseudonymem Renaty Putzlacher, jelikož její identita osciluje mezi polskostí a češstvím (narodila se v bývalém Československu), a navíc soukromý a profesní život je rozdělen mezi dvě města Český Těšín a Brno, kde na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity přednáší dějiny polské literatury a věnuje se literárnímu překladu. Kulturní rozpolcenost roznícená dvojjazyčností této básnířky křtěnou Olší (řekou, která je zároveň státní hranicí) se stala častým tématem jejích básní, které (jak sama říká) byly pokusem ochočit si realitu a smířit se s tím, co se nedalo změnit.

     

    fot. Marian Siedlaczek

     

    Bezprostředně po studiích v Krakově získala místo v Těšínském divadle. Zde v letech 1989–2001 působila jako dramaturgyně Polské scény. Přeložila kolem dvaceti divadelních her. Je autorkou deseti inscenací, mezi jinými dvojjazyčného hudebního představení Těšínské nebe, se kterým herci české a polské scény Těšínského divadla objeli celou Českou republiku a část Slovenska a Polska. Více než sto repríz tohoto představení vděčí za svou popularitu také písničkám Jaromíra Nohavici, které v něm zazněly. Skladby tohoto českého barda, ale také takových písničkářů jako Karel Kryl, Tomáš Kočko nebo Richard Krajčo, mohly díky bravurnímu překladu Renaty Putzlacher zaznít na polské hudební scéně. V oblasti hudby však nezůstalo pouze u překladů. Putzlacher se může pochlubit vlastními texty poetických písní, které byly zhudebněny na deskách Lamus nebo Cieszyńskie/Těšínské divertimento (hudba: Zbigniew Siwek) nebo texty oratorních árií – projekt Brána poutníků (hudba: Jiří Pavlica).

     

    Ve její prozaicko-básnické knížce V kavárně Avion, která není (W kawiarni Avion, której nie ma) se objevuje nejen samotná kavárna jako důležitý prvek minulosti, ale rovněž příběh Těšína – pohraničního města a především hlavní motiv – hledání kořenů a pokus o zachycení toho, co už zmizelo, ale přesto je neustále přítomné hluboko v lidské paměti. Autorka knížky W kawiarni Avion, której nie ma se nejlépe cítí právě v této kavárně, která v roce 2010 mohla být opětovně postavena. Otevření kavárny, která ve 30. letech minulého století byla centrem společenského a kulturního života celého Těšína, se stalo možné také díky její iniciativě. Renata Putzlacher se jako autorka ideové koncepce kavárny stala poněkud její „kmotrou“. Tento titul jí patří právem také proto, že po třináct let v Těšínském divadle (na začátku s Jaromírem Nohavicou, později s herci z obou scén divadla) uváděla kabaretní pořad W kawiarni Avion, której nie ma. Během padesáti dílů tohoto cyklu se v něm objevila více než stovka zajímavých osobností kulturního života z České republiky a Polska. Některé díly tohoto literárně – hudebního pořadu se odehrály v Brně a v Praze. Tohoto typu pořady prezentující především polské spisovatele za hranicemi jejich země, společně s překlady takových knížek jako například Bílé propasti. Antologie současné polské poezie se staly významným vkladem této básnířky do popularizace polské literatury v České republice. V roce 2000 spisovatelka založila Spolek-Towarzystwo Avion, aby v jeho rámci mohla dát počátek literárnímu festivalu Avion Fest a vydávat knížky básníků ze Záolší. Za zmínku stojí také fakt, že v roce 2011 Renata Putzlacher-Buchtová byla dramaturgyní polské části festivalu Měsíc autorského čtení, kdežto v roce 2014 společně se svými studenty připravila několik rozhlasových pořadů v rámci cyklu Polský rok na Vltavě.

     

    Rozhovor pro časopis ZWROT (č. 12/2013)

     

    Autorka mnoha kulturních iniciativ doposud vydala osm básnických sbírek a jednu vzpomínkovou knížku. Je držitelkou mnoha cen. K nejdůležitějším patří dvě ocenění z roku 1994: první - udělované Generálním konzulátem PR v Ostravě za překlady (Nagroda Srebrnych Spinek) a  také - ocenění předsedy poroty Literární soutěže Georga Trakla. Dále Renata Putzlacher získala vyznamenání v rámci Literární ceny Kościelských (2002) a v roce 2010 pak cenu Perła Śląska za významný počin v oblasti kultury a propagace Slezska a cenu Literatury na Świecie za rok 2012 v kategorii poezie - za překlad knížky Jiřího Koláře Očitý svědek. V letošním roce chystá další divadelní projekt  Hra-nic-e spolu s režisérem Radovanem Lipusem a scénografem Šimonem Cabanem.

    Svůj způsob života Renata Putzlacher vyjádřila kdysi slovy (parafráze Mickiewiczovy básně): „Sama jsem svým kormidlem, mořeplavcem a manažerem“. A čtenáři jejích literárních děl a „konzumenti” kulturních projektů, jejichž je autorkou, by určitě zde  dodali: „a navíc skvělým...”

     

     


    Zhlédněte i ostatní díly


     

    S polským básníkem Ryszardem Krynickým
    S polským básníkem Ryszardem Krynickým
    S tvůrci Těšínského nebe
    S tvůrci Těšínského nebe
    Workshop
    Workshop
    S básníkem Petrem Hruškou
    S básníkem Petrem Hruškou

    Print Print Share: